VR, aneb když lidstvu jedna realita nestačí

VR vs. AR

V současné době vnímáme v podstatě 3 různé reality. Realita, ve které žijeme, Virtuální realita a Augmentovaná realita. Důležité je umět tyto reality rozlišit. Čím se tedy liší Virtuální realita (VR) od Augmentované reality (AR)? Především vnímáním světa a poté také možnostmi, které nám tyto dvě staronové technologie nabízí.

Augmentovaná neboli rozšířená realita přináší spojení reálného světa doplněného o prvky vytvořené digitálně počítačem, zatím co Virtuální realita nás přenáší do zcela jiných světů. Z toho vyplývá různé využití. Zatímco VR slouží především pro zábavu, AR jde mnohem hlouběji a umožňuje lidem získat informace v reálném čase v podstatě kdekoliv a o čemkoliv. Jak už to tak bývá, taková věc může lidem pomoct, ale i značně škodit.

VR – zábava, která předběhla dobu

Různé pokusy o vytvoření virtuální reality, a tedy přenesení člověka do fiktivních světů, začalo už v druhé polovině 20. století. Konstruktéři ovšem vždy narazili na stejný problém – nedokonalá technologie a z toho vyplívající komerční neúspěch. Zachytit svět ve 360° byl problém až do začátku 21. století. Teprve v roce 2007 společnost Google přestavila Street View. Svět v 360° zachycený kamerou připevněnou na autě. A možná, že to byl impuls pro mladého inženýra z Californie, kterému bylo jasné, že technologie již pokročili natolik, že bude možné udělat funkční přístroj pro přenesení člověka do virtuálního světa.

Auto Google Street View

Palmer Luckey měl 20 let, když představil světu v roce 2012 svůj prototyp brýlí pro virtuální realitu – Oculus Rift. Pro svůj projekt ale potřeboval peníze a investoři jeho snu moc nevěřili. Proto se rozhodl vyzkoušet tehdy rozjíždějící se Kickstarter, tedy crowdfoundingový web. A vyplatilo se! Tehdy požadoval po lidech 250 000 $, aby se mohl vývoj posunout od prototypu do skutečné masové výroby. Po měsíci, kdy kampaň končila, měl již na kontě skoro 2,5 milionu $. Jeho projekt tedy vybral 974% z původní požadované částky. Takového úspěchu si nevšimnou jen média, ale i různi investoři, konstruktéři a další lidi, kteří najednou jeho projektu věří a chtějí mu pomoct ho dotáhnout až do konce.

Palmer Luckey

Jedním z takových lidí je i „celebrita“ počítačového světa. Člověk, který hlavně v 90. letech přišel z řadou technologických řešení, díky kterým se vývoj, zejména v oblasti počítačových her, rozjel naplno. Tím člověkem je John Carmack, který takřka ihned opustil firmu, kterou několik let budoval, aby se mohl zapojit do vývoje technologie, která ho zajímá a do které vkládá obrovské naděje. V roce 2013 tedy nastupuje do zcela nové společnosti Oculus VR jako ředitel technologického vývoje.

John Carmack

Vývoj začal a pomalu se začali ukazovat i první problémy, se kterými nejspíš na začátku nikdo nepočítal. Úplně ze všeho nejdřív si všimli, že bývá lidem při používání brýlí nevolno. Potřebovali teda vymyslet jak udělat plynulejší a ostřejší obraz. Později se zas ukázalo, že různé problémy můžou nastat, když se „špatně“ umístí kamera do prostoru. Poté bojovali s problémem očních vad jako například barvoslepost, šilhání, krátkozrakost apod. Problému bylo, je a bude více. Co se například stane, když se do virtuální reality vydá psychicky narušený člověk? Bude na tom lépe? Hůře? Mnoho otázek tak zůstává nezodpovězených a na ty odpoví až sám čas. Ovšem nebudeme již čekat dlouho.

Oculus Rift - Cena v ČR cca. 20 000,- KČ

Brýle velkých společností jdou do prodeje již v první polovině roku 2016. Konkrétně pak Oculus rift od Oculus VR 28. března 2016. HTC Vive od HTC/Valve startují předprodej 29. února 2016 a poslední velký hráč na tomto poli Playstation VR od Sony (určený výhradně ke hraní her) bude v prodeji rovněž v roce 2016. Kdy se k těmto společnostem připojí další firmy a kdy se objeví první čínské padělky zatím nikdo neví, ale určitě to nebude dlouho trvat.

HTC Vive - Cena v ČR cca. 25 000,- KČ

Playstation VR - Cena v ČR prozatím neoznámena

Pokud jste ovšem nedočkaví, vězte, že VR si můžete vyzkoušet již dnes. Konkrétně je to možné díky mobilním telefonům. Ve virtuální reality na telefonech jsou víceméně zainteresované 2 firmy a to konkrétně Samsung a Google. Zatímco společnost Samsung nabízí „klasické“ brýle připomínající helmu, Google sáhl po nejlevnější možné variantě. A tak vznikl Gear VR s cenovkou okolo 3500,- KČ a Google CardBoard, tedy 2 čočky nalepené na malé kartonové krabičce, se prodává za necelých 200,- KČ. V principu jde o to, že do svého telefonu stáhnete aplikaci, která rozdělí obrazovku na 2 poloviny (pro každé oko jedna půlka), mobil poté vložíte do brýlí a díky čočkám a gyroskopu zabudovaném v telefonu tak máte plnohodnotnou VR s malým rozlišením a technicky omezenými možnostmi.

Gear VR

Google CardBoard

Moje TOP 3 ze 3 kategorií (2014)

Stejně jako minulý rok, i letos se ještě naposledy ohlédnu a zavzpomínám na to nejlepší, co jsem v roce 2014 viděl / hrál. Tento rok to pojmu zase trochu jinak než minule. Minule to bylo to nejlepší ze 3 kategorií (konkrétně Film, Hra, Technologie). Tentokrát budou opět 3 kategorie, ale trochu upravené (Technologie vyměněná za seriál) a nepůjde jen o ten pomyslný vrchol, nýbrž rovnou o 3.

3 nejlepší filmy

Na hraně zítřka (2014). Sci-fi film s Tomem Cruisem v hlavní roli. Děj je velice podobný mému oblíbenému Zdrojovému kódu. Tedy, jde o vracení se v čase a napravování chyb. Za mě jde rozhodně o film roku.

Nedotknutelní (2011). Ačkoliv se jedná o 3 roky starý film, dostal jsem se k němu teprve nedávno. A rozhodně jsem nelitoval, teda vlastně jo, litoval jsem toho, že jsem ho neviděl už dřív. Film podle skutečné události o ochrnutém člověku a jeho pečovateli, který se ním stane tak nějak neplánovaně. Film je doprovázen velice svérázným humorem, který možná nesedne každému, ale já přesně tenhle druh humoru mám rád.

Free to Play (2014). Na závěr bych vyzdvihl dokument o progamingu. Ačkoliv mě mrzelo, že se dokument točil jen okolo hry Dota 2, užil jsem si ho, jako málokterý dokument o hrách. Rozhovory s hráči nejen o hrách, ale hlavně o soukromém životě, porovnání progamingu v USA a Asii a pohled do zákulisí tehdy největšího turnaje v historii her. To všechno navíc zcela zdarma ke stažení na Steamu i s bonusovým materiálem.

3 nejlepší seriály

Dead Set (TV seriál) (2008). Krátký Britský seriál o zombie apokalypse. Sice nabídl jen 6 dílů, ale mě osobně to hodně bavilo. Jediný mínus bych tomu dal za tuny masa a desítky litrů krve, tohle opravdu není věc, kterou bych vyhledával. Příběh se točí okolo party mladých lidí ve vile Big Brother. Za zdmi této vily se rozpoutala zombie apokalypsa a zdá se, že právě tato vila je jediným bezpečným místem. Ale zásoby nejsou nekonečné a tak musí lidi vyjít ven. Dál to prozrazovat nebudu, protože to rozhodně stojí za zhlédnutí.

Whose Line Is It Anyway? (TV pořad) (1998). Pravda, tohle není seriál, ale je to jedna z nejlepších věcí co jsem kdy viděl. Pokud máte rádi pořad Partička, tak tohle budete milovat tak milionkrát víc. Ona to totiž partička je, ale ta zahraniční, konkrétně z USA. Je až neuvěřitelné co zde herci předvádí a jen těžko jde uvěřit tomu, že jde o improvizaci.

Cyanide & Happiness show (Web seriál) (2014). Tohle tady prostě musí být. Miluju jejich komixi, miluju jejich krátké epizody na youtube a miluju i tuhle show. Jde vlastně jakoby o více epizod daných za sebou. Jeden díl trvá tak 10-15 minut a je to vážně bomba. Cynický, černý a hodně odvážný humor tomu dává tu správnou šťávu. Kdo viděl tak ví, kdo neviděl má co dohánět.

3 nejlepší hry

To the moon (2011). Bez jakéhokoliv váhání. Tohle je rozhodně nejlepší hra, kterou jsem hrál v roce 2014. To the moon si vytvořila místo v mém srdci už napořád. Nádherně odvyprávěn příběh, který vás až dojme. Neoznačil bych to ani za hru, jako spíš za umění.

Game Dev Tycoon (2013). Hra, ve které děláte hry. Paráda! Mnozí si zde splní své dětské sny anebo třeba přijdou na to, co všechno obnáší vývoj hry (hodně obrazně). Prostě, super hra na odreagování, která navíc obsahuje jednu z nejlepších pirátských ochran. Legendární krachnutí firmy kvůli zákazníkům stahujících nelegální kopie z internetu.

The Walking Dead Season Two (2013). První díl se u mě zapsal jako nejlepší příběhová hra, kterou jsem kdy v životě hrál. V tom bohužel druhý díl nepokračuje. Ačkoliv už to není tak silný zážitek, pořád je to jedna z nejlepších her s velice dojemným koncem.

Aukro - Program Ochrany Kupujících (POK) - Pozitivní zkušenost

Na aukčním portále Aukro.cz jsem zaregistrovaný již několik let. Spoustu věcí jsem tam nakoupil, několik i prodal, vždy bez jediného problému. Až do teď. Na konci minulého roku jsem našel na aukru sportovní boty za dobrou cenu a navíc od uživatele s několika hodnoceními – všechny byly kladné. Vše vypadalo skvěle a tak jsem neváhal a boty zakoupil. Okamžitě po nákupu jsem zboží zaplatil na bankovní účet uvedený v profilu uživatele.

                Čekal jsem týden, dva týdny a stále nic. Začala tedy komunikace přes email s prodejcem. Ten odepisoval takřka okamžitě a omlouval se za vzniklé potíže. Dokonce nabídl i slevu za dlouhé čekání. Nicméně ani po dalším měsíci čekání zboží nedorazilo a komunikace začala váznout. Postupně se prodávající odmlčel. Koukl jsem na jeho profil na aukru a to co jsem viděl, mě opravdu překvapilo. Za poslední 2 týdny měl 2 negativní komentáře a zablokovaný účet. V tu chvíli mi bylo jasný, že se to musí začít řešit jinak než emaily s prodávajícím, na který již stejně neodepisoval.

                Obrátil jsem se na aukro s prosbou o pomoc. Z aukra chodily odpovědi během pár hodin a opravdu se velice snažili pomoct a poradit jak dál jednat. Před vstupem do tzv. Programu Ochrany Kupujících (POK) stačilo zaslat výpis z bankovního účtu. Od této chvíle šlo vše velice rychle.

                Přišel email z aukra o přijetí do programu ve kterém byly informace o tom co vše je potřeba dodat k dořešení problému. Email obsahoval 4 body – Vyplnit formulář, sehnat doklad o zaplacení, kopii dokumentu o nahlášení podvodu na policii ČR  a vytisklá emailová komunikace. To vše vlastnoručně podepsat a doporučeně zaslat na adresu sídla aukra. Až tak je to jednoduché.

                Od přijetí do programu bylo vše vyřešeno během týdne. Rozhodně se nevzdávejte a s podvodníky bojujte! Kromě času a případně nervů vás to nic nestojí. Vyplatí se to a to nejen u velkých částek, ale i u menších. Největší chybu jakou můžete udělat je vše hodit za hlavu a nechat to plavat.

Výlet na Jehlan (Česká ves, okres Jeseník)

Před nedávnem jsme se s tátou rozhodli, že si uděláme takový menší výlet. Z okna našeho bytu je vidět na vzdálený kopec, na jehož vrcholu je vykácený les a menší skály. Ačkoliv jsme přesně neznali cestu, zabalili jsme si batoh a vydali se na cestu s tím, že se možná vrátíme domů s nepořízenou.

Trasa byla jednoduchá: Jeseník->Lázně Jeseník->náš cíl. Nejprve jsme prošli přes město na Muzikantskou stezku lemovanou listnatými stromy, které jsou v tomto období obzvlášť okouzlující. Poté jsme se na chvíli zastavili v Lázních Jeseník, které prošli značnou rekonstrukcí a vypadají opravdu velice pěkně (viz. fota). Dále jsme museli pokračovat lesní poměrně dlouhou a klikatou cestou, ze které jsme po několika stovkách metrů odbočili, abychom jsme se dostali, kam chceme. Po pár metrech stoupání se před námi tyčil skalnatý masiv a v tu chvíli jsme věděli, že jsme to našli.

Dorazili jsme, jak jsem později zjistil, na severní výběžek Jehlanu. Jehlan je kopec posetý těmito skalami vysokými na některých místech i přes 15 metrů a jeho vrchol je ve výšce 878 m n. m., což je oproti Jeseníku, který se nachází v nadmořské výšce pouhých 430m n. m., trochu rozdíl. To ostatně bylo vidět hned na první pohled. Výhled, který se nám naskytl před očima nelze ani slovy popsat. Celé město jsme měli jako na dlani. Z batohu jsem vytáhl fotoaparát a pořídil jsem pár fotek. Poté jsem vytáhl dalekohled, abych se rozhlédl po okolí. Ticho se rozléhalo po krajině a já se cítil jako v sedmém nebi. Toto místo na mě působilo velice klidně a mírumilovně, zkrátka se tam skvěle relaxovalo.

Trasa z centra Jeseníku na tyto skály je dlouhá přibližně 7 kilometrů. Není to nijak daleko, ale značnou část cesty jdete do mírného kopce. Občas je zapotřebí vypadnout z ruchu a „špíny“ města. Podívat se někam do přírody, vyčistit si hlavu a užít si krásy, které nám Česká republika nabízí. Každopádně jsem si tento výlet užil a těším se, kam se podíváme příště.

Hvězdy stříbrného plátna ve hrách

Poslední dobou se stává, díky všemožným technologiím, stále běžnější, že ve hrách potkáváme známé tváře především z hollywoodských filmů. Realistické ztvárnění herců v digitální podobě je umožněno díky tzv. Motion capture, neboli snímání pohybu.

Motion capture

Tato technologie se využívá především při tvorbě filmů a her. Nasnímat lze pevné i ohebné předměty. Není problém tedy nahrát člověka, psa, nebo například letící kámen. Na oblek připomínající neopren se umístí tzv. makery, které vypadají jako kuličky. Ty mají rozměry od 2 CM po 3 mm (viz. Foto). Díky těmto malým rozměrům je možné nasnímat i mimiku obličeje. Na objekty, které chceme digitalizovat je pak ještě zapotřebí několik kamer, těch bývá často 7 i více.

Motion Capture postavy - Nathan Drake, Uncharted

Motion Capture mimiky obličeje - Avatar

Nejznámější filmové hvězdy ve hrách

Willem Dafoe je herec známí například z filmové série o Spidermanovi, kde ztvárnil roli Zeleného Goblina. Objevil se v hlavní roli hry Beyond: Two souls pro Playstation 3. Zde si zahrál vědce Nathana Dawkinse z ústavu pro zkoumání paranormálních jevů.

Vlevo foto herce, vpravo postava ze hry

Ellen Page je mladá herečka, která se například objevila ve filmech o  X-menech kde hrála Shadowcat nebo měla hlavní roli ve filmu Počátek. Ve hře Beyond: Two souls se představila jako hlavní protagonistka Jodie Holmes. Má svého „imaginárního“ kamaráda jménem Aiden, který má spoustu schopností jako je vstupovaní do mysli, hýbaní s předměty apod. V jejích osmi letech si ji převezme Nathan Dawkins a ona se postupně učí jak s Aidenem spolupracovat.

Vlevo foto herečky, vpravo postava ze hry

Kevin Spacey se v poslední době vryl do paměti hodně lidem díky roli v úspěšném seriálu House of Cards. Jinak je například držitelem oskara za vedlejší roli ve filmu Obvyklí podezřelí a za hlavní roli ve snímku Americká krása. Je fanouškem herní série Call of Duty a proto není divu, že právě v této hře ho najdeme. Konkrétně v Call of duty: Advanced Warfare, kde je členem soukromé vojenské společnosti. Kevin Spacey bude ve hře hlavní záporák jménem Jonathan Irons, který má k dispozici nejsilnější a nejlíp vybavenou armádu.

Vlevo foto herce, vpravo postava ze hry